S muškařským prutem ve Východním Tyrolsku
Uveřejněno v časopise Muškaření a vázání č. 2/1999

Stále větší část muškařů touží navštívit o dovolené nové atraktivní revíry v zahraničí aniž by museli zdlouhavě cestovat do vzdálených končin Evropy či jiného světadílu. Podívejme se tedy do sousedního Rakouska, konkrétně do Východního Tyrolska, a představme si tamní revíry a rybářské zvyklosti.

     Východní Tyrolsko-země na slunné straně Alp
Východní Tyrolsko leží na jihu Rakouska při hranicích s Itálií. Přestože s Tyrolskem přímo nesousedí, je součástí této spolkové země. Přirozenou severní hranici tvoří hlavní alpský masiv, s nejvyšší horou Rakouska Grossglocknerem a skupinou Grossvenedigeru. Výhodná poloha na jižní straně Alp dává Východnímu Tyrolsku přiléhavý přídomek: „ .... na slunné straně Alp“. Jestliže na severu Alp je špatné počasí, máte velkou naději, že na jižní straně masivu je pěkně. Na jihu je Východní Tyrolsko ohraničeno masivem Lienzer Dolomiten, který velmi připomíná nedaleké a slavnější italské Dolomity. Správním centrem celé oblasti je městečko Lienz, které na Vás již dýchne atmosférou jižního teplého podnebí.

     Soukromé revíry
Celé území je odvodňováno řekou Drávou, která se později vlévá do Dunaje. Většina jejich přítoků teče jižním směrem z hlavního alpského masivu. Tyto řeky mají stabilnější stav vody a nejsou tolik ovlivňovány dešti jako řeky tekoucí z Alp na severní stranu. Rybářská sezóna zde začíná koncem června a trvá do konce října. 
Některé části řek a potoků jsou soukromé. Vlastníky jsou obvykle hotely a penziony, které prodávají povolenky výhradně svým hostům. Tyto penziony se přímo specializují na rybářskou klientelu, a tak mají eminentní zájem, aby se spokojení rybáři k nim vraceli. Majitel penzionu obvykle sám muškaří, a tak dobře zná rybářská přání a sny. Majitel se nejenom stará o obsádku svého revíru, kterou vždy konzultuje s rybářským spolkem příslušné oblasti, ale i rovněž doprovází osobně své hosty jako rybářský průvodce. Na soukromých revírech je velmi zdůrazněn sportovní způsob rybolovu. Chytá se výhradně muškařením, často s háčky bez protihrotu a s uplatněním metody „chyť a pusť“. Svůj úlovek si můžete i přinést do kuchyně penzionu, kde vám kuchař jistě vykouzlí nějakou specialitu. Ti rybáři, kteří by si chtěli přivézt ze své dovolené kilogramy zamražených filetů jsou tady na špatné adrese.
Muškaření na soukromém revíru má hned několik výhod. Především chytáte na revíru, kde jsou ryby. Obvykle se u vody potkáte s pouze několika kolegy, kteří bydlí ve stejném penzionu a třeba u večeře si nimi snáze popovídáte. Nestává se, aby břehy byly přeplněny tak jako u nás při tradičním zahájení na Ohři. Na soukromém revíru nepotřebujete rakouský rybářský lístek, takže ušetříte 150 šilinků. Ceny povolenek na soukromých revírech se zásadně neliší od ostatních, jsou spíše levnější, neboť penzion vydělává především na ubytování. V některých termínech penziony nabízí povolenky zdarma. Ceny povolenek se pohybují se mezi 200 až 350 šilinky na den podle atraktivity revíru. Nejdražší povolenky jsou například na Drávu pod Lienzem, neboť se zde loví hlavatky a trofejní lipani. Týdenní povolenky se pohybují kolem 1500 šilinků. Představme si alespoň jeden soukromý revír podrobněji.

     Údolí Villgratental
Villgratental je jedním z alpských údolí, které si ponechalo svůj původní ráz. Stráně s posečenými pastvinami, domky s tradiční alpskou architekturou rozeseté na vysokých stráních nad údolím a nad tím majestátní vrcholy Alp, zkrátka balzám na duši člověka z civilizovaného a přetechnizovaného světa. Stejnojmenná říčka, která údolím protéká, má většinou prudký spád plný peřejí a balvanů. Část horního úseku je však mírnější, říčka zde vytváří meandry a dala by se přirovnat k Vltavě pod Lenorou.
Obsádku tvoří především pstruh obecný potoční a pstruh duhový. Přestože rozměry a charakter říčky by sváděly k domněnce, že zde budou pouze malé čudly, opak je pravdou. V hlubších tůních jsme viděli pstruhy mezi 40 až 50 cm. V nejhořejším úseku, který je spíše potokem, jsme lovili pstruhy kolem 30 cm. Naším nejlepším úlovkem byl nakonec potočák 54 cm. To byla jediná ryba, kterou jsme si ponechali. Pstruha nám připravili v restauraci penzionu a byli jsme mile překvapeni kvalitou masa, která byla podstatně lepší než u obdobné ryby z našich vod.
Revír lze doporučit pouze zkušeným muškařům. Chytá se většinou ze břehu, velký důraz je kladen na techniku hodů vzhledem k omezenému prostoru, tradiční brodění je komplikované. Optimální technikou na prudších úsecích je krátká nymfa. Na mírném úseku může být efektivní v podvečer i suchá moucha, při naší návštěvě koncem srpna se nejvíce osvědčily typy jako Humpies, Dave-Jay Hopper, Parachute Adams.
Při návštěvě údolí Villgratental bych rozhodně neopomněl turistiku, neboť okolní hřebeny masivu Villgratenberge nabízejí úchvatné výhledy jak na zasněžené vrcholky Alp, tak i na italské Dolomity. Muškař, který se rozhodne spojit svůj koníček s turistickým programem pro svoji rodinu nebo přátele, má zde příležitost prožít příjemnou dovolenou.
Další informace lze získat na internetové adrese: http://web.telecom.cz/axamit/ případně na axamit@iol.cz. GRÜSS GOTT IN OSTTIROL.